Hairy story 15.

9. července 2009 v 23:27 |  Hairy story
Jak vidíte, oproti dalšim dílům jsou tady nový díly rychlostí blesku :D Dneska se těšte ještě na jednu, protože jak brzo pochopíte, mám o čem psát :P :D

HAIRY STORY
(část 14.)



"Jak se máme, mládeži?" Zeptá se nás máma ze dveří. Chtěla jsem říct, že nic moc, ale Joe mě předběhl.
"Už je to dobré, nadopovala se práškama." Proč to říkal? Vždyť bych mohal zítra zůstat celý den v posteli!
"Nebudeš líná" pošeptá mi do ucha, jako by slyšel, co jsem si právě myslela.
"Co když chci?" zeptám se hraně uraženě, ale neodpověděl.
"Právě jsme chtěli nahoru, tam by měla větší klid, ale jestli chceš, mohl bych ti s něčím pomoct." Řekl, jako by tu nestrávil celý půlrok každý den.
"Nene, jen běž odvíst Áďu nahoru. A Joe? Mohla bych pak s tebou jen na chvilku mluvit?" Zeptá se ho. S čím o něm chce mluvit? A já to jako nemůžu slyšet, nebo co?
"Jistě" Popadne mě směrem nahoru. Hned ve dveřích, mě chytne za obě ruce, podívá se mi do očí a soustředěně řekne:
"Hned se vrátím.." Bylo to jako by byl voják, který opouští svojí ženu a dítě, protože musí do války. Chvíli po tom, co odešel jsem se potichu odplížila ke schodišti, kde jsem si dřepla a poslouchala jejich rozhovor.

"Víš, Joe, myslíš, že jsi si u nás docela zabydlel, a to, myslím, není moc dobře..." slyším jak mamka začal mluvit. "A protože je na čase, aby ses.. od nách odstěhoval, přinesla jsem ti pár návrhů na bydlení. Nejlepší by bylo, kdybys všem odpověděl do konce týdne." odmlčela se, z jejího hlasu byl poznat soucit, ale pocit, že jinak to nejde.
"Hlavně nechci aby si si myslel, že tě nějakým způsobem vyhazuju..! Ale nemůžeš u nás bydlet napořád..."
"Ne, já to chápu..."
"Taky vím, jak jste si blízko s Áďou, tak mě připadalo jednodušší, kdybys jí to oznámil sám." O naší "blízkosti" nemá ani páru, jinak by u nás Joe zůstal, pomyslela jsem si v duchu trochu hystericky.
"Díky" poznala jsem mamčin hlas.
"Ne, já děkuju za to bydlení..." řekl Joe, v jeho hlase nebyla ani stopa po zklamání, ale znám ho natolik dobře, abych věděla, jak se cítí uvnitř.

Dostatečně rychle na to, abych byla v pokoji, než Joe příjde, ale tak rychle, abych nezpůsbila žádný zvuk jsem utekla od schodů. Tak jsem si zvykla, že každý den odjíždíme do školy, že spolu trávíme každou volnou chvilku,... že se společně koupeme v bazéně. A teď nás mamka rozloučila. Chtělo se mi brečet. Joe zaťukal, ale nečekal na odpověď a vešel. V obličeji byl celý bílý. Podle mých skleněných očí poznal, že vím o co jde.
"Nedá se nic dělat, bude to tak lepší.."
"Ne, není to lepší! Ty máš zůstat s námi, vždyť ty jsi moje rodina a patříš sem jako kdokoliv jiný!" Už jsem nedokázala udržet nával slz.
"Ššš...." Snažil se mě utišit Joe a otřel mi pár kapek na tváři, které okamžitě nahradili další.
"Bude to tak lepší. Vždyť já nejsem z vaší rodiny. Tvá máma ani neví že spolu chodíme... Neboj, najdu si to nejbližší bydlení k vám. Bude to stejné jako předtím. Až na to, že nebudu muset každý den svádět boj s tím, jestli se mám k tobě večer přeplížit nebo ne." mrkne na mě s tolik optimismu, že to snad ani nejde. Trochu mě tím utěšil, aspoň už jsem nebrečela jako malá holka... ale stejnak.. Nemít ho u sebe, nevědět, jestli mu něco není... To nevím jestli vydržím.
"hlavně mi slib, že k nám budeš každý den chodit.." oznámím mu svou jedinou podmínku.
"I kdybych nechtěl, zlato" Slíbí mi a věnuje mi polibek. Ukápne mi další slza a já si řeknu, že tohle bude poslední, kterou uroním. Brečení už bylo dost.

Lehli jsme si společně na mojí postel, ruku v ruce a sledovali můj strop. Teda asoň já. Když jsem se po chvilce otočila, směrem k jeho obličeji, uviděla jsem jeho oči, které se na mě upřeně dívaly a pozorovaly mě. Trochu mě to rozrušilo, ale nedokázala jsem se soustředit na nic, jen na něj. Začala jsem zkoumat každou část jeho bezchybné pleti, každý pór, každou řasu, která vyrůstala z víček jeho krásných, zamyšlených, tmavých očí. Každý vlas, všechno co bylo jeho mě přivádělo k šílenství. Jeho pusa se roztáhla do úsměvu, a já uviděla jeho bílé rovné zuby jak se na mě smějí. Vůbec jsem nechápala proč se smál, ani jsem nepřemýšlela nad tím, že právě prohlížíme každý toho druhého, jako by to byl diamant uprostřed hory kamení. Jeho obličej, předtím asi 5centimetrů od mého se posunul ještě blíž, a já cítila jak si probojovává cestičku přes mé rty. Tedy probojovává, ani se nemusel snažit, protože jsem se do polibku přidala hned jak jsem ucítila jeho teplé rty na mých.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jemma. Jemma. | Web | 11. července 2009 v 18:22 | Reagovat

http://jb-jonas-brothers-njk.blog.cz/0907/sonb-rozjezd..plis hlasni mi..jsem tam jako Jemma...diki..plis..packo

2 kamusa kamusa | Web | 17. července 2009 v 11:32 | Reagovat

ahoj máš moc pěný blog! nechtěla by si spřátelit?? Kdyžtak mi napis na blog a já si tě moc ráda přidam :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama