Hairy story 14

9. července 2009 v 18:20 |  Hairy story
teda řeknu vám, tý holce mega závidim :D

HAIRY STORY
(část 14.)



Ještě chvíli jsme blbli ve vodě jak dvě děti, ale pak jsem to stopla a vylezli jsme ven, osušit se. Leželi jsme tesně vedle sebe a zírali si do očí. Už ani nevim před jak dlouhou chvílí jsem přestala mrkat, abych nepřišla ani o setinu jeho pohledu, ale pak jsem to musela skončit, jinak bych se v jeho očích utopila.

"Takže, budeme tady ležet po zbytek našich životů, nebo si uděláme nějaký jídlo?" zeptám se ho.
"No bral bych tu první možnost, ale co bych pro tebe neudělal" mrkne na mě. Ani neví jak bych brala taky to první, ale začínalo mě pěkně kručet v břiše. Máma tady nechala nějaký maso, tak si uděláme něco na grilu. Joe si pozvdech, pak vstal a utíkal za mnou.

Připravování pozdního oběda byla sranda, ale kuchyně to pěkně odnesla. Nevím totiž, co se Joemu stalo, ale choval se jak dítě. Furt na mě házel papriky, a já mu to samozřejmě oplácela. Takže když jsme čekali až se ugriluje maso, uklízeli jsme tu spoušť. Když to bylo hotové, sedli jsme si před bazén a pěkně papkali.

"Jak dlouho se známe?" zeptám se mezi jezením.
"Bude to tak půlrok a něco... Docela to uteklo" zapřemýšlí nad tím stejně jako já.
"Vážně sis myslel že sem s nim něco chtěla mít?" zeptám se pak na rovinu. Úplně to ze mě vyklouzlo, div sem si po tom nedala ruku na pusu, jak jsem se překvapila.
"No... vypadalo to tak. To by si přece myslel každej."
"Takže mi nevěříš, že nikoho kromě tebe nemám tak ráda?" docela mě ta odpověď zklamala.
"Ale ne, takhle sem to nemyslel! Ale nikdy si nemůžu být jistý. Protože... řikal jsem si co se ti na mě asi tak může líbit, a snad nic sem nenašel... takže popravdě, když jsem tě našel s nikým jiným, ani mě to nepřekvapilo. Spíš zklamalo." Šťoural se v bramboře a já na něj koukala s otevřenou pusou. Co se mi na něm může líbit? Jeho celá bezstarostná, vtipná povaha, dokonale vypracované tělo, upřímný pohled, do kterého se topím pokaždý, když se na něj podívám.
"Copak je?" Nedošlo mi, že mám pusu furt otevřenou dokořán z těho jeho slov.
"Nic si nenašel??" Zopakuju po něm. Ale ne, slova jsou zbytečné, těma by to nikdy nepochopil. Vstanu ze židle a přejdu k němu. Vezmu jeho tvář do rukou a podívám se do jeho nechápavých očí. Pak se k němu nakloním, spojím jeho rty se svými a začnu ho něžně líbat. Hned se zapojí, něžnost pomalu ustupuje před vášní. Jednou rukou mě přidržuje u sebe, druhou začne odstrkovat talíře ze stolu, aby udělal místo. Lehce mě vynese do vzduchu a posadí mě na něj. Rukou mu prohrábnu jeho tmavě hnědé vlasy a tou druhou mu přidržím obličej. Pak se s obtížemi odtrhnu.

"Proč?" zeptá se zoufale. To mě rozesmálo.
"Nic se nesmí přehánět" mrknu na něj. "Pojď mi radši udělat čaj, mamka by se měla za chvilku vrátit, a víš, že jsem nemocná." Po dokončení věty hraně zakašlu.
"Jak si přejete. Ten čajíček s citrónkem, cukříčkem?" Udělá číšníkovské gesto, pak ke mně přejde, jednou rukou mě obejme kolem pasu a za pochodu si položí svou hlavu do vlasů. Z hluboka se nadechne.
"Už jsem si ti řekl, že tě miluju?" Zeptá se mě, když mě vejdeme do domu.
"Asi tisíckrát. A já?" Zeptám se ze srandy. Lásku si vyznáváme snad každý den.
"Jednou by to neuškodilo."
"Miluju tě. Hrozně moc." řeknu po pravdě, stoupnu si na špičky a dám mu pusu na nos.

Vevnitř se převlíknu do pyžama, trochu si nanesu světlý pudr, abych vypadala bledě, a Joe mi zatím udělal citrónový čaj. Na roztaženém gauči si ke mně lehnul, a pustili jsme si film. Být pozorný na něco jiného než je on, když jste s ním někde, je přímo nadlidský úkol. Furt jsem si musela hrát s pramínky jeho vlasů, hladit mu jemnou kůži na ruce, všechno, jenom ne, se dívat na film. Hádám, že jsem z něj zatím viděla asi tak dvě minuty.
"Hele, zajímá tě ten film vůbec?" Zeptá se mě Joe asi po půlhodině filmu, když jsem proplétala jeho prsty s mými.
"Ty mě zajímáš víc..." Usměju se. Přiblíží se ke mně a dá mi pusu. Než se ale stačí odtrhnout, vezmu jeho hlavu do rukou a přinutím ho zůstat u mě na stejnou vzdálenost. Pomalu začne posunovat svoje ruce od pasu na horu a já cítím jak mi naskakuje husí kůže. Když doputovaly až k mému obličeji, pohladili mě po tváři, a pak silou odtrhly mé rty od jeho.

"Nic se nesmí přehánět. Zavinila sis to sama, princezničko." řekne posměšně. Proč si jen nic nesmí nechat líbit?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama