Hair story 13.

5. července 2009 v 1:30 |  Hairy story
takže, psaní týhle ffky mě zas začalo nehorázně bavit, proto je tady takhle rychle další díl ;). užijte si to :))

HAIRY STORY
(část 13.)




Před usnutím si jen vypnu budíka. Zítra se dám marod - nemám náladu na nějaké zoufalé obveselování kamarádů a nekonečné vyptávání kámošek.
Ráno vše proběhlo jak mělo, máma přišla, já zahrála divadýlko a ona mě nechala ležet. Mám štěstí že mám tak naivní mamču. Zachumlám se do peřin a zavřu oči.

Probudilo mě až nesnesitelné vedro z peřin, a tak sem vylezla, umyla se a šla dolů na snídani. Pak, protože bylo vedro, jsem šla k bazénu, opalovat se, se sluchátkama v uších. Snažila jsem vypnout, ale spíš jsem myslela na to, jak přinutit Joeho, aby mi věřil.

Z těch sluchátek jsem neslyšela nic z okolního světa, pro mě byl svět teď jen ručník podemnou, hudba a já. Už nevím jak dlouho jsem tam ležela, ale když jsem se převalovala na břicho, abych se nespálila, uviděla jsem ho, jak sedí na židli za mnou a dívá se na mě. Strašně jsem se lekla, div sem nezařvala.

"Co tady děláš?! Nemáš bejt ve škole? Je teprve jedna.."
"Napsal jsem si omluvenku..." vyjasnil situaci chladným hlasem. "Večer jsem hodně přemýšlel... Nechce se mi věřit, že by jsi byla taková, ale můžeš mi prosímtě vysvětlit co jsi tam s tím klukem dělala?? Kdo to vůbec byl?" Říkal na povrch naštvaně, ale já z jěho hlasu cítila spíš smutek a úzkost. Bylo mi ze sebe na nic.
"Hele, ačkoliv to asi bude znít nereálně, ale musíš mi věřit! Já bych ti nic takovýho v životě neudělala! Na to tě mám moc ráda!" Spustím rychle a on jen dál kouká. Nechá mě mluvit. Jednou se zhluboka nadechnu. Prostě mu to řeknu.

"Ten den, kdy si mi kupoval zmrzlinu, potkala jsem... pravého Joea. Toho, díky komu mám teď tebe. Pozval mě na rande, vypadal, že jsem se mu líbila, a já měla pocit, že bych se mu mohla za tebe odvědičit a říct mu přitom, že už někoho mám. Tak jsem souhlasila." Podívala jsem se mu do očí. Ledy trochu poroztály. "No, a jak jsme tam seděli, tak mě najednou chytil za ruku. Nevěděla jsem co mám dělat, ale po chvíli jsem ucukla, řekla mu, že jsem zadaná, a utekla domů. Proto jsem byla ubrečená, protože jsem mu ublížila - nejdřív jdu s ním na rande a pak ho odkopnu jak psa! Vážně mi musíš věřit, ani jedno slůvko sem si nevymyslela!!" Kouknu na něj prosebně a utrápeně a on na sobě nedá nic znát. Snad bych nevěřila že je to on.

"Jestli je to pravda..." začne pomalu. "Mohla jsi mi aspoň říct, že s ním jdeš. Co si mám myslet o tom, když po škole pospícháš a pak tě najdu v restauraci s chlápkem a držíte se za ruce. Nebo my snad nevěříš natolik, že sis myslela, že bych žárlil na každýho kluka ve městě? Áďo, to si děláš srandu..."
"Máš pravdu, zachovala sem se jak slepice. Už to nikdy neudělám, a až zas půjdu s nějakym klukem na rande, řeknu ti to." Pokusím se o vtip, ale ani jednomu se nezdál vtipnej.
"Spíš mi slib, že na žádný rande pokud možno nepůjdeš... Nebo aspoň bez toho, abys mi to řekla. Víš jakou sem z toho měl depresi? Já jsem taky jen člověk, Áďo. A já si myslel, že už jsem tě třeba omrzel nebo něco..." Řekl smutně při tom pomyšlení. Zasměju se.
"Ty a omrzet mě? To by spíš medvědi začali lítat!" Pokus o přirovnání nebyl zrovna nejlepší, ale mě to bylo úplně fuk. Je to zase všechno v pořádku, Joe mi odpustil. Je to vážně úžasnej člověk! Příjdu k jeho židli a hopsnu na něj. Plastová noha ale pod naší váhou praskne a my z žuchnutím skončíme na tvrdé zemi.

"Auu..." zasténá Joe, ale pak se jeho tón změní. "No počkej, tohle si odskáčeš!" Řekne hravě, jako pírko mě vezme do náruče, a škobrtá se mnou k bazénu.
"Ne, Joe, opovaž se!! Jestli mě tam hod--!" Studená voda mě celou pohltila a jen co se vynořím z vody, vidím rozmazanou siluetu jak letí přímo na mě. Písknu a ponořím se. Proud vody se mnou škubne, ale já si najdu cestu na vzduch.

"Joe, ty jsi blázen!!" zakřičím na něj se smíchem. Jsem tak ráda, že ho mám zpět.
"Ani nevíš jak se mi ulevilo! Pojď ke mně!" chytí mě za pas a přitáhne k sobě. Začne mě líbat a já si povzdechnu. Tohle mi chybělo. Zrovna jsem se chystala přitulit se k němu blíž, ale na tváři jsem ucíila další nával vody. Ten hajzlík mě zas potopil! Tohle nenechám jen tak!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michullka michullka | Web | 5. července 2009 v 14:43 | Reagovat

jj nenech to jen tak!!

2 Wer@ Wer@ | Web | 15. července 2009 v 23:27 | Reagovat

pche jí aspoň do vody nehodil v oblečení :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama